Z e b í n j a k o m í s t o p r o m n e

6. 7. 2001

Zebín jako místo pro mne osobně znamená také mé dětství. Brzy už to bude padesát let, kdy jsem je s rodiči poprvé navštívil. Vstup do nitra skal zde na vrcholu byl vždy nějak jinak vzrušující, byla to cesta do středu země. Později jsem se sem vracel s fotoaparátem, filmovou kamerou, malířskými štětci, ohněm apod. Hlouběji jsem do tajemství kopce začal pronikat v noci a po hmatu.

Jako nádherné vyznění tajemnosti místa je kaple Sv. Maří Magdaleny na vrchu, doplněná ošlehaným stromem, jehož větvemi probleskovaly hvězdy.

Motiv skal a jeskyně spojený s lidským osudem se tu ještě jednou opakuje; kaple je tak mikrokosmem odrážejícím makrokosmos pod sebou a také strom (dnes neexistující) je zástupcem vegetace dole v krajině.

Již pro Karla Hynka Máchu byl Zebín jedním ze zastavení na cestě (vid deníky)do Krkonoš.

Zebín. Magdaléna. Karel Hynek Mácha, Deníky

Rozmanitost byla hlavní vnadou krajiny této; milostná spanilost a vážná velebnost byly v ní spojeny jako v obličeji…

Karel Hynek Mácha, Valdice, 1836

Je to úchvatný doklad propastného vhledu do krajiny, když Karel Hynek Mácha v tomto textovém fragmentu popisuje Jičínskou kotlinu jako konkávní zrcadlový odlesk detailu lidského těla, okna smyslů a sídla zraku, sluchu, čichu i chuti. Jako pomyslným rámem se vizí země převalují, splývají a strmí další Máchova slova…, krajina je mu zde velikým půlkruhem, temnomodrým stínem, velebnými stupni, rudožhavým světlem, temnými kopci a horami se svými hrady, hlubokou nížinou, daleko táhlým hřbetem, temnozelenými lesy či stavením co bílou skalinou.

Melancholie tělového obrazu země, vyjádřená ve spojení harmonie životní síly a zmaru, vidoucí je zde mladý setník, konfrontovaný s hrobníkem - otec se synem, tedy tato melancholie je tu doplněna něčím, co lze dnes snad popsat jako přímé dotýkání se podstat věcí a míst, kamenů, skal, stromů a vegetace, kopců, údolí a vod s jejich vlastní „psychikou“. Pokožkou tohoto duchového těla krajiny jsou písečná údolí a hrubé skály, kde vrchy mají svou tvář a kde lidské vědomí a síla míst se pronikají nejtěsněji pod hladinami vod .

A když je rovnováha živlů v krajině na okamžik obkroužena hranicemi, připomínajícími ochranné zdi zahrad, jsme otevřeni takovému místu jako ráji .

III

Rehabilitace vrcholu Zebína by znamenala významné posílení ústředních míst krajiny, tvořící okolí Jičína. Adriena Šimotová jej před patnácti léty nazvala místem míst.

Dnes je to však místo poněkud skryté, zvláště vystoupáme-li na vrchol. Celá jeho jihovýchodní část je nevhodně zarostlá hájem jilmu habrolistého, jenž je zde nepůvodní dřevinou. Kaple, uzavřená nevzhlednými, takřka vězeňskými železnými vraty je prázdná. Empírový deskový obraz Sv. Maří Magdaleny od Emanula Roma, poničený vertikální prasklinou a mnoha diletantskými přemalbami je dnes deponován v městském muzeu. Samotný interiér, vymalovaný šmolkovou moří je degradován řadou okopaných míst, oltářní kámen v menze chybí a zeje tu pouze prázdná díra. Celý interiér je potemnělý, což souvisí s druhotnou zazdívkou oken, provedenou navíc pouze s ohledem na exteriér, takže uvnitř je možné spatřit i podivné konfrontace původních dřevěných rámů a cihel.

Navrhuji provést následující:

Přehodnotit spolu se Správou chráněné krajinné oblasti Český ráj ochranu stávajícího vegetačního krytu na vrcholu.

Provést zaměření stavby kaple, a v rámci historického průzkumu navrhnout podobu rámů oken a dveří a provést následné odstranění pozdějších doplňků a zazdívek.

Navrhnout způsob řešení omítek a event. vnitřní výzdoby. (vedle obrazu byly stálou součástí interiéru i dva cínové svícny).

Restaurovat obraz Emanuela Rooma: Sv. Maří Magdalena za pomoci restaurátorského oddělení Akademie výtvarných umění v Praze.

Ve spolupráci s Botanickým ústavem Akademie věd a odd. mykohirzy RnDr. Miroslava Vosátka navrhnout způsob osazení vrcholu nový stromem (dub?) na místě původního akátu (způsob vyhloubení podloží, ošetření kořenového systému sazenice vhodným houbovým preparátem, následná ochrana po dobu 15 let).

Já sám bych se rád zamyslel nad řešením výplní oken, event. nad. způsobem charakteru vnějších a vnitřních omítek, včetně jejich zatónování. Také bych vyřešil podobu oltářního kamene.

Nad problematikou oken jsem již uvažoval před dvaceti lety, kdy jsem zjistil i existenci zazdívek původních oken, jež zejména při západu slunce museli činit z kaple průhlednou, zářící schránku na vrcholu. (Tomu by odpovídala i skutečnost, že ještě do počátku 20. století byl Zebín cílem zbožných poutí spojených zde s kultem P. Marie de Salle – obraz dnes v levém bočním oltáři Sv. Ignáce v Jičíně, pozlacené sousoší na náměstí J.A.Komenského.)

Zprvu jsem uvažoval o přímém zapojení pigmentů do plochy oken – to tehdy, když jsem experimentoval s fóliemi, vyrobenými z masy šípkových plodů, pojených cukrem. Tenká fólie, barevně velmi trvanlivá má charakter skla i vnitřní temně oranžový svit. Dnes se spíše kloním k představě kombinovat kruhové či šestiúhelné vitrajové rámce (záleží na průzkumu původních oken) s velmi tenkými plátky řezaných polodrahokamů místní provenience (povodí Cidliny západně pod Zebínem a Valdického potoku – bývalý Bílý a Prostřední mlýn či údolí pod Šibeníkem jsou spádovou oblastí podkozákovských a novopackých polodrahokamů, zejména achátů, chalcedonů a masových jaspisů). Bude třeba vyřešit eventuelní kombinaci těchto subtilních řezaných kamenných destiček se sklem pro zvýšení odolnosti, případně také uvažovat o vhodném způsobu jejich ochrany vnějšími sítěmi. K posílení světelného efektu vitrají možná přispěje i kombinování osazených polodrahokamů se sklem ve vzorech, jež budou navrženy.

Pozvednutím a nabídnutím místního kamenného nitra slunci, bude tak charakter kaple včetně jejího patrocinia výrazně zhodnocen. Manýristický princip kolážování přírodních a artificiálních prvků přispěje k hlubšímu propojení stavby s ostatní architekturou Valdštejnovy vily u Valdic.

Dnes neexistující oltářní kámen, po němž lze dnes spatřit v oltářní kamenné menze jen čtvercový otvor navrhuji osadit čtvercovou kamennou deskou ze zebínského čediče, jejíž vrchní část, mírně konkávní, bude vyleštěna do zrcadlového lesku, do spodní části bude vyhlouben otvor pro možnost zasazení dalšího materiálu (rozměry jsou kodifikovány církevní tradicí, pouze provenience kamene byla obvykle dána charakterem patrocinia kostela - tedy zde by obvykle byl očekáván kámen z původního či legendárního místa působení Sv. M. Magdaleny).

Vnější i vnitřní omítky by měly být kletované (dnes nabízené řemeslnické ceny se pohybují cca 30 Kč na 1 metr čtvereční). Vnějšek cítím doplněný bělavě okrovými a našedlými mramorovými plnidly, vnitřek tónovaný načervenalými a nafialovělými plnidly vzatými z břidlic podtáborska. Interiér by měl být řešen i s ohledem na členění vnitřních polí kaple, např. užitím kombinací dvou barev, nebo tupováním některých z polí.

Rekonstrukcí kaple, osazením vrcholového stromu očištěním vrcholových svahů a po rekonstrukci spirálové cesty, jdoucí od hřbitovního kostela vzhůru tak vznikne komplex, jenž by mohl být i znovu zhodnocen církví. Proto, myslím, by do všech těchto prací měla být i církev zahrnuta, přestože dnes se již jedná o majetek pouze ve správě státu.

20.10.1983

Zebín před západem slunce 20. 10. 1983
kresby a otisky přírodními pigmenty, kresby a texty olůvkem, 8 dvojlistů v mapě, 30,6 x 22, autorská kniha

vyjdu pod stěnu

byl otištěn a obkreslen

kámen

připomínající tvarem

stěnu přede mnou

zmenšení

celistvého tvaru

trs

mateřídoušky

barva

šípku

připomíná slunce

když se ohlédnu

vracím se

k této stránce

odírám

lišejník

na skále

než vejdu

do lomu

kamenem

ze stěny

jemná drť hnědé

žíly

kámen

slunce

poslední

Doteky 2. 5. 1984

Cestou na vrchol Zebína

a do nitra lomu

1 fialky při patě lomu

2 hnědá čedičová drť u skály

3 pryšec

4 mochna skalní

5 list divizny ve stráni

6 list divizny a hlína u ní

7 květy třešní nad útesem

8 květy třešní a mladé výhonky

9 šťáva z pryšce a hlína

cestou na vrchol

10 oranžový lišejník

ve stráni nad lomem

11 železité jádro

12 železité jádro a olivínová

hlíza těsně vedle sebe v kameni

13 žlutý a šedý lišejník

ve vzdálenosti dvou roztažených

prstů pravé ruky

nad hlavou skalisko vrcholu

14 spálená tráva ve stráni

od úpatí až k poslední skále

15 prach s kamenů na vrcholu

Zebína před západem slunce

16 fialky a hlína při cestě zpět

proti slunci

17 stříbřité listy jestřábníku

18 několik stébel trav

nad otvorem lomu

19 mladé lístky ptačího zobu

v trhlině horního okraje lomu

20 šedohnědá borka na větévce

jilmu habrolistého

21 čedičový kámen ležící v trávě

u ní a pigment kůry jilmu opodál

22 lišejník pod stěnou a šťáva

rozchodníku

23 prach na stěně s modrou kresbou

v místě ozářeném sluncem

nitro lomu

24 hlína se zeleným mechem

sejmutým z vlhké skály

25 bělavě sametový lišejník

pod převisem

26 omylem neužitý list papíru

27 dvě nepatrně vzdálená místa

na skále

28 dvě místa pod stykem

skalních stěn

29 tři místa pod dotykem stěn

30 tři místa ve stěně

rukou vztaženou ke slunci

v převisu

31 tři místa na dně lomu

otvor průhledu nad hlavou

kámen a fialka

Od úpatí Zebína po vrchol a uvnitř lomu jsem se navlhčenými prsty dotýkal skály a země nebo jsem v roce rozemílal části rostlin. Získané pigmenty jsem otiskoval na listy papíru a prováděl o tom písemné záznamy. Vzdálenosti mezi doteky na plochách papíru odpovídají většinou míře rozpětí prstů v přírodě.

Cestou na vrchol / Doteky

Zebín 25. 7. 1984

Zebín

poslední list

vřazený dopředu

celek

krajina v mlžném oparu

slunce pod horizontem

traviny ve stráni

při stoupání

slunce

v tenkém proužku

omylem kresleno až

při stoupání

slunce se

dotýká horizontu

barva

květu vytváří

spíše negativ dojmu

jdu vzhůru na

vrchol

lišejník

ze slunečné

stran lomu

nad horizontem

žlutá asi tak v půli

oblohy nad západem

modrofialová květu

barva noci

obráceně založený

dotek

slunce zapadlo

před čelem lomu

a nad ním

v rozevření strany možnost

obepnout prostor

hněď

v celé ploše

průhled do

zelenohnědé

trhliny

vnitřního

lomu

o okraj stěny

hrana a vzhůru

oblé tvary

vrcholu

hladká šedá stěna

uvnitř

šedomodrá

světle žlutá

světlý západ

nad tvary hřebenů

krajiny

modré zvonky

nad strží

dojem vyžaduje

snad bílou

stěnu

vrchol

zóny kolem

10.8.1984

Doteky / Zebín 10.8.1984

kresby olůvkem a přírodními pigmenty, otisky a prorážení, textové přípisy, 8 přeložených listů volně vložených v přebalu, 1 přeložený list strojopisu, 31 x 22 x 0,7, autorská kniha

Zebín

modrým květem

u paty lomu

pod stěnou

z koryta

po dešti

a drtí ze stěny

slunce při ohlédnutí

vystupuje z mraků

nad horizontem krajiny

vchod

do nitra

lomu

ohyb stěny

a květ vrbice

mateřídouška

slunce rudě

vystupuje

na okraji lomu

v nitru

z vlhké

stěny

v převisu

mezi stěnami

pod stěnou

vystupující stěna

a padající

kapky

hnědá

protistěna

za trhlinou

z kamene

na dně

pod převisem

temně

zeleným mechem

v oble modelované

stěně

malé plující

mraky

obrat

v klenbě

zvonek

u východu

ve stráni

směrem k vrcholu

mateřídouškou

při stoupání

na vrcholu

narůžovělý obláček

v šedomodrém nebi

cestou do nitra lomu

a na vrchol

nad zamlženou krajinou

po bouři

zamlžený měsíc

v půli