DEPOZIT PAMĚTI

kurátor Petr Vaňous

Projekt Miloše Šejna využívá specifické rozložení přízemních a podzemních prostorů galerie Jilská 14. Výjimečná prostorová situace galerie, která má vchod jinde, nežli východ, a je sestupováním do- a vystupováním z- podzemí, umožňuje vnímat instalaci jako obousměrnou trasu. Vchod a východ lze zaměňovat, podobně jako například polarity narození a smrti v taoismu. Galerijní trasa navozuje také dojem cyklického uzavření, do kterého divák vstupuje se svým lineárním časem „pobytu”. To jsou základní inspirační východiska, z nichž se rodí autorská sebereflexe lineárního a cyklického času jako paměti s důrazem na paralelitu a kontrast lidských a digitálních stop, na tíži fyzické přítomnosti a možnosti virtuální emancipace. Digitální nástroje tu vystupují v roli podpůrných aparátů upřesňujících jazyk reflexe v jeho radikálních strukturálních proměnách při autorově komplexní komunikaci s místem a jeho prostředím.
Výstava DEPOZIT PAMĚTI je koncepčně pojata jako intuitivní autorská mini-retrospektiva. Mísí se tu odkazy na civilizační (antika) i osobní paměť (odkazy na autorovu matku a otce). Ústředním námětem, který výstava tematizuje, je vztah k času a paměti vyjádřený lidskou přítomností ve světě, a to ve světě současném jako dávno minulém. S přítomností člověka jsou spojeny stopy jeho činnosti. Ty mají různou povahu. Osobní, intimní, komorní ale i reprezentativní, pracovní, tvůrčí, uměleckou... Podle toho se také tyto stopy různě vřazují do paměti jako vědomé tvarování nebo příležitostné dotyky a jejich materializace. Příznačným symbolem výstavního projektu je motiv torza (odlitek Belvedérského torza). Torzo jako fragment toho, co se dochovalo, co zbylo, z nějakého dnes již neznámého celku, který kdysi vznikal jako celostní projekt. Podobně – jako celostní projekt - lze vnímat také linearitu lidské existence. Po jejím naplnění (uzavření smrtí) se stopy začnou vytrácet. Obrysy paměti rychle mizí. Otisky a stopy zůstávájí. Mají delší setrvačnost.
Právě s lidskou stopou ve své práci zachází a nakládá konceptuální umělec a malíř Miloš Šejn. Dotyky, stopy a otisky, objekty, artefakty a data, archiv nerozlišitelných dokladů o dávno ztracených souvislostech, které právě proto, že były autorem vyjmuty z času zapomnění, mohou vytvářet a vytvářejí nové kontexty. Vlastním médiem, které je tu zpřítomňováno, je právě rovina času a vazby na ni, tedy paměť. Výstava je autorsky strukturovaným úložištěm. Vytváří laboratorní prostředí, v němž je iniciována mimovolní paměť. Různé zdroje datově fixovaných situací, obrazů, zvuků jsou komplementárně doplněny věcnými doklady – objekty. Vzniká významové strukturální pole působící na diváka podprahově. Spoustu situací tu splývá s předobrazy obecně sdílené zkušenosti, jsou tu však i zálivy skrytější a rafinovanější, v nichž se objevují odkazy na archetypy i na způsoby mimopojmového komplexního vnímání skutečnosti.
V díle Miloše Šejna jsou pojmy nahrazovány performativní přítomností „v situaci”. Záznamy pořízené akce pak provokují rozum v jeho operativním přednastavení. Místo toho, aby se zkušenost zvěcňovala, mění se v celostní prožitek, který je následně audio-vizuálně komunikován s divákem. Prostřednictvím projekcí „ožívají” také statické objekty. Pohyb je metaforou „přítomnosti vědomí”, nebo „obhlížením” situace, v níž je vždy akcentován souběh statických a dynamických forem. Nic nespočívá v klidu. Klid je pouhou iluzí věcných stavů. Žijeme v průsečíku procesů, do kterého sami vstupujeme jako aktivní organismus, tedy také dynamicky. DEPOZIT PAMĚTI podle Miloše Šejna je interaktivním dějištěm, v němž, jako světlušky, kolují částice poznání napříč prostorem a časem.

Miloš Šejn: Tělo hory, 2024, reinterpretace Belvederského torza, sádrový odlitek kopie sochy z počátku 2. století př. n. l., akryl a pigmenty na plátně / v pozadí: Květiny mé matky, 2024, site-specific instalace, papír