Pilgrims, Refugees, Hermits
…velký soubor typů realizací v krajině představují různé typy akcí, pro které je charakteristická výrazná proměnlivost v čase. Jsou to činnosti a konání určitým způsobem reagující na prostředí, buď s pomocí nějakých dalších materiálů, nebo pouze fyzickou přítomností aktéra. Velmi podstatnou skupinu prací zde tvoří různé způsoby tématizace putování, případně bloudění. Obojí dokumentoval již v druhé polovině 60.let svými ranými pracemi Miloš Šejn… Chůze se svými motorickými charakteristikami je nejelementárnější tělovou aktivitou, která je v přírodním prostředí možná - může být organizována "odněkud někam" a toto vymezení můžeme chápat jako prostorovou skulpturu sui generis. Bloudění přináší další významy, především aspekt nezáměrnosti, neintenčnosti, ale také kvalitu existenciálního ohrožení aktéra, rozumí se osamoceného. To může být i součástí chůze za extrémních podmínek a v obtížném terénu…
Úryvek z textu Jiřího Valocha: Land art a konceptuální umění, Krajina v současném umění, katalog byl vydán k 1. výstavě Sorosova centra současného umění – Praha, 1993
Milos Sejn: Three days of wandering through the swamps of the Dyje River, 1969
Milos Sejn: Bloudění rákosím, 1958
Projekt Poutníci, běženci, poustevníci, na kterém participuje téměř čtyřicet umělců, volně navazuje na cyklus tří kolektivních výstav (Písmo ve výtvarném umění, Hudba ve výtvarném umění a Cesta světla – mýty, filozofie a spiritualita ve výtvarném umění) probíhajících v Kolíně 1995 – 2012 a ukazuje, že k fenoménu poutnictví, spojenému mnohdy s nebývalou vnímavostí ke kráse krajiny i její posvátnosti a reflektovanému zejména různými proudy filosofie, literatury i umění evropského romantismu, se celá řada umělců vrací i dnes. Jejich vztah k cestě, ke krajině, ale také k otázkám společenského vyloučení a osamění, které člověka na jeho pouti, ať už té dobrovolné nebo vynucené, často provází, je velmi individuální. Výstava tak mapuje heterogenní škálu uměleckých přístupů a naznačuje, že mnozí z vystavujících nejen akceptovali trendy prosazující se od 2. poloviny 20. století v rámci evropského uměleckého kontextu, ale tvořili především pod vlivem vlastních zkušeností a prožitků.
Zatímco některé formy akčního a konceptuálního umění přistupují ke krajině jako k místu vhodnému pro experiment i realizaci pomíjivých eventů, nejednou sloužících také k ekologicko-společenské kritice, tak osobní deníkové zápisy některých autorů většinou odráží i hluboké vnitřní prožitky a souznění s přírodou. Vedle realistických záznamů konkrétních událostí, historických či fiktivních postav, množství umělců pracuje s abstrahovanou zkratkou nebo symbolem, s objektem a klasickou malbou nebo s fotografií či s manipulovanými snímky. Povahu několika děl do určité míry určuje rovněž vlastní zkušenost autorů s emigrací, nemožnost svobodně tvořit či jejich rozhodnutí odejít a pracovat solitérně v ústraní mimo hlavní umělecké proudy.
Výstava je příběhem o cestách v doslovném i přeneseném významu, ale komentuje do určité míry rovněž důsledky problémů, s nimiž se v současné době celosvětové mobility a konzumu, potýkáme zcela naplno, a jejichž podstatu už v roce 1861 vystihl americký básník, filosof, poustevník i poutník David Thoreau ve své práci Chůze, když vyjádřil názor, že lidé se vzdalují přírodě a upřednostňují pohodlí za každou cenu.
11.09.2019 – 28.10.2019 | Regionální muzeum v Kolíně
…velký soubor typů realizací v krajině představují různé typy akcí, pro které je charakteristická výrazná proměnlivost v čase. Jsou to činnosti a konání určitým způsobem reagující na prostředí, buď s pomocí nějakých dalších materiálů, nebo pouze fyzickou přítomností aktéra. Velmi podstatnou skupinu prací zde tvoří různé způsoby tématizace putování, případně bloudění. Obojí dokumentoval již v druhé polovině 60.let svými ranými pracemi Miloš Šejn… Chůze se svými motorickými charakteristikami je nejelementárnější tělovou aktivitou, která je v přírodním prostředí možná - může být organizována "odněkud někam" a toto vymezení můžeme chápat jako prostorovou skulpturu sui generis. Bloudění přináší další významy, především aspekt nezáměrnosti, neintenčnosti, ale také kvalitu existenciálního ohrožení aktéra, rozumí se osamoceného. To může být i součástí chůze za extrémních podmínek a v obtížném terénu…
Úryvek z textu Jiřího Valocha: Land art a konceptuální umění, Krajina v současném umění, katalog byl vydán k 1. výstavě Sorosova centra současného umění – Praha, 1993
Milos Sejn: Bloudění rákosím, 1958