FVNGVS

AQVA SPECVLVM / Videosonic Body Screening, 1994; Fungus, curated by Ron Miltenburg, Monastery St. Nicolai, Plasy, Czech Republic.

Dříve vznikaly Šejnovy performance přímo v krajině a sice bez účasti publika. V roce 1990 je přemístil do prostoru galerie, v roce 1991 se poprvé účastnili diváci. Ve svých performancích "procesuální kresby" vznikly během několika minut kresby na stěně galerie. V "Linii" (1991) se jednalo o postavení geometrických a gestických linií proti sobě. Šejn nakreslil nejdříve zřetelnou přímou linii na stěnu. Teprve potom došlo k vlastní akci. Šejn se koncentroval na sebe, a pak z momentánního rozpoložení nakreslil linie v intuitivním vedení přes plochu. Konfrontace mezi nakreslenou a spontánní linií se odehrála i ve "Viděno v ohni" (1990). Ohořelými větvemi nebo hořící travou maloval Šejn impulsívně a intuitivně nad nakresleným polokruhem na stěnu. Byl to tichý koncentrovaný rituální akt.
Na výstavě se nachází rovněž jedna "procesuální kresba". Akt vzniku zde má stejný význam jako výsledek. Také zde nakreslil Šejn nejdříve na stěnu oblouk, a pak kresbu ukončil akcí. Jednalo se o průběh, u něhož byly rozhodující tělesná a duševní dispozice umělce, jeho vnímání prostoru, plochy malování a oblouku. Šejn se koncentroval stejně na vnitřní i vnější prostor, výsledek je někde mezi tím. Při vzniku kresby se opíral o své zkušenosti s japonským tancem butó, jímž se dva roky zabýval. S tancem butó se odkryly pro něj nové možnosti vnímání vlastního těla a jeho transformace do umění. Tak například přijal taneční roli v divadelním kusu "Bez data" (Divadlo Archa, Praha) a rovněž uplatnil prvky butó během sympózia Fungus v benediktinském klášteře Plasy. Skoro hodinová performance se tam konala ve sklepních prostorech kláštera, které byly pod vodu. Šejn se vyrovnával se specifickým prostorem a především s vodou. Jeho pohyby sledovaly představu spojení a proniknutí s vodou, identifikaci člověka s přírodním elementem. Performance ve sklepních prostorech se staly zároverň video- a zvukovou instalací v prostorech kláštera. Při tom byly pohyby a zvuky vody prostorově transformovány vizuálními a akustickými prostředky. Vzniklo umění pro všechny smysly.

O jednotě
V posledních pěti letech je Šejnovo dílo pokusem o komplexnější pohled. Používá rozdílné umělecké prostředky, kombinuje je a nechává je spolupůsobit. Šejn se pokouší najít pro své stavy v přírodě, v nichž zažívá bytí v celé komplexnosti, adekvátní umělecký výraz. Je přesvědčen, že takové rozsáhlé zkušenosti v přírodě mohou být dosaženy také v umění. Tomuto absolutnímu požadavku se Šejn nejvíce přiblížil v Plasech. Tam docílil spojením performance, akustické a vizuální instalace mohutného účinku.

Z textu Simony Mehnert, Berlín, 1995

videoprezentace