Instalace

Šejnovy zážitky a zkušenosti v přírodě jsou velmi různorodé. Z tohoto důvodu hledá možnosti, jak umělecky ztvárnit mnoho aspektů svého vnímání přírody a najít pro ně odpovídající obrazovou řeč. V posledních pěti letech rozšiřoval permanetně svůj umělecký způsob vyjádření transformace svých zkušeností přírody v umění: instalacemi, videopracemi, procesuálními kresbami a performancemi. Od počátku devadesátých let používá Miloš Šejn pro své instalace nové materiály, které prezentuje v nových souvislostech. V "Ze země k zemi" (1991) používá tenké skleněné tabule, které leží na vápenci z jeskyně Pekárna. Tematizuje se zde tvrdost a rozbitnost, napětí mezi dvěma rozdílnými materiály. Ve zvukové instalaci "Sedmnáct bodů" (1991) konfrontuje průmyslový výrobek s přírodním materiálem: bílý písek v miskách z ocele. V světelné instalaci "ML" (1993) osvětluje Šejn čirý přírodní pigment, který je distribuován v kruhu na zemi, krátce se rozsvěcujícími blesky, a tím dociluje optických klamů a efektů. Nebo barví ve své práci "Turrellův psychický komplex" (1993) devadesát břidlicových úlomků ultramarinovou barvou a upevňuje je na jednotlivých místech stropního osvětlení galerie. Ve všech těchto instalacích už nejde Šejnovi o přímé působení přírody nebo její přenos do prostředí galerie. Šejn se pouští do konfrontance mezi různými materiály, různými médii a konfrontuje přírodu a techniku, přírodu a kulturu. Mezi dvěmi videopracemi z roku 1993 jsou přímé záznamy přírody. V "Cestě Javořím potokem" máme bezprostřední dojem jedné z jeho kamer. Kamera, kterou drží ve spuštěné ruce, provází jeho chůzi. Stálými pohyby ruky vznikají v rychlém střídání neobvyklé souvislosti z neobvyklých úhlů pohledu. Ve svém druhém videu "G / Sol" tvoří sluneční paprsky linie a formy na vodní hladině. Rychle jsou překrývány novými a novými paprsky. Je to neustálý pohyb, který má rovněž akustickou podobu. Krátké agresívní tóny odpovídají energiím, které narážejí na povrch s intenzitou a jsou bleskově reflektovány. Oči a nervy jsou pohybem permanentně drážděny.

Z textu Simony Mehnert, Berlin, 1995

Velké G / LVNA, 1994-2012, video-sonická instalace, Zlín, 14. budova, pohled do instalace / dvoukanálové video, sklo, dřevo, 100 x 350 x 350 cm