Benedictio Aqvae, 2008

Tělo v barokní krajině - BOHEMIAE sub ROSA
18. - 23. srpen 2008, lázně Kuks & údolí řeky Labe

BENEDICTIO AQUAE II / Listování Božanovým Slavíčkem Rájským a malování vodou

Je půl jedenácté v noci a čekáme na noční performanci Miloše Šejna, Franka van de Vena a hostujícího hudebníka a pedagoga Güntera Heinze. Jsem napnutá v očekávání vážného, expresivního i vizuálně působivého pohybu se symbolickým obsahem, tak jak to předvedl Frank ve včerejším podvečerním vystoupení. Na dlažbě před průčelím kostela Nejsvětější Trojice jsou připraveny otlučené zahradní konve, konvice, konvičky a dva plastikové sudy. Na podstavec barokní plastiky je promítána ruka, pomalu obracející listy v Božanově barokním kancionálu duchovních písní Slavíček rajský. Přiloudá se možná „Zahradník“ v ošuntělých pracovních šatech s naraženou hučkou, zpoza sochy se plíží možná „Záškodník“, dění obchází zcela jistě „Trombonista“ s malou konvičkou a pro začátek zkusmo s nevinným pohledem mi pomalu leje vodu na palec.Vzápětí se rozběhne sólo pro trombon a tři muže takříkajíc blbnoucí s konvemi s vodou.
Komika spočívá v jemnosti škály výrazů obličejů, excelentním pohybu a gestech v kontrastu s absurditou a nepředpověditelností jejich chování a celého děje. Zahradník sbírá konve, nakukuje do nich, zvedá konev plnou vody a posadí si jí vítězoslavně na hlavu. Vážný obličej s téměř spokojeným výrazem je prohlouben smíchem schovaným v očích. Roztomile praštěný Trombonista vyluzuje ze svého nástroje hluboké tóny jindy téměř chrochtání a sem tam z malé konvičky, pokud možno zezadu, leje vodu do bot svých spoluhráčů. Záškodník tančí mezi konvemi, šplhá po schodišti.
Ve chvíli, kdy se Zahradník se Záškodníkem dostanou do blízkého kontaktu nastane ten tolik vzácný okamžik, jakoby nůž rozetnul čas – ten se zastaví a my v nadšeném úžasu sledujeme zázrak tvorby a víme to. Voda teče a kreslí na suchou dlažbu, Záškodník chrstne vodu do obličeje Zahradníka, ve chvíli, kdy mu stejné má být oplaceno, zdvihá Zahradníka i s konví v náruči, nese, otáčí. Po obou teče voda z konve, kterou zahradník ještě pevně svírá. Ve všech pohybech je vidět jemná, přesná, sledující reakce na partnera, kontakt s druhým a vzájemné přátelství těch mužů. Polévají se vodou ze sudů, oba do nich zalezou a odskáčí do tmy. Kresba vody a těl ve světle a prostoru. Zahradník zůstává nehybně sedět v sudu, osamělý, s hlavou pokleslou. Záškodník pomalu přichází a podává mu ruku, aby mu ze sudu pomohl. Když ho ztěžka vyprostí, poleje ho znovu vodou z klobouku. Je marné hledat slova. Snad něco dokáží zprostředkovat fotografie. Tohle pro mě byla letošní Bohemiae Rosa i vrchol interpretace baroka v současném umění. Lidé vycházející z kostela po skončeném koncertu barokní hudby netuší, že je právě minulo baroko zázračně oživlé.
(I když z perfomance byl pořízen videozáznam, to protnutí umění a lidí v místě, prostoru a čase je nereprodukovatelné. Označení Zahradník, Záškodník a Trombonista jsem si arciť vymyslela sama, za což se autorům omlouvám.) Nechť si ostatně každý dosadí, co je mu libo – třeba postavy Komedie de l´arte.

Úryvek z reportážního textu Radoslavy Schmelzové