ŠEIN / ARCHIVY & KABINETY

Texts © Václav Cílek, Jan. K. Čeliš, Věra Jirousová, Miloš Šejn (ed.), Zuzana Štěpanovičová
Published by Museum of European Art in Liberec, 2012
ISBN 978-80-85050-95-0
Size: 120 pages, 26x23cm, czech and english, bounded
First edition: 2012

Text je v díle Miloše Šejna médium stejně důležité jako ta ostatní, která je možné shrnout pod jedním pojmem výtvarná, protože Šejn je výtvarný umělec, ale vlastně zahrnují řadu aktivit od „klasických druhů“, tedy kresby, malby a fotografie, přes performance až za hranice útvarů, které jsou tvorbou nově a nově definovány. Má mnoho podob, může být součástí kresebného sdělení, vepsán do obrazové plochy listu autorské knihy či malby, proměňuje se sám v rozmáchlou či minuciózní kresbu a znak/šifru, usilující o totální uchopení reality, stejně jako pečlivá, precizní deskripce v názvech prací či komentářích k nim. Ty se stávají, například u tělových plastik či jiných osobních a intimních interakcí s krajinou, nebo naopak veřejných performancí, vedle fotografií či videa, jeho další či dokonce jedinou stopou/záznamem. Vedle kreseb, autorských knih či dalších prací intermediálního charakteru nabývá text dalších podob v transkripcích/transformacích primárních textů (vytvořených „rukou“), které jsou pokračováním práce s původním textovým záznamem, reflexí (vzpomínkou či navrácením) autentických okamžiků tvůrčí aktivity v přírodním prostředí i jednou z možností prezentace svých projektů.
Prezentace vlastního díla je jednou z funkcí i textového souboru nazvaného Požár Archivů a Kabinetů Srdce, který je jádrem této publikace. Požár Archivů je jakýmsi autorským výběrem ze stati „Život / Dílo / Zkušenost“, sepsané pod pseudonymem Bohuslav Brosa roku 2003 pro zatím nerealizovanou monografii, editovanou Václavem Cílkem (z jeho impulsu je částečně formulován i název textu). Zmíněná stať je v podstatě kalendárium, rozšířené o další texty autora, jako jsou úryvky z deníků a dalších, ať již samostatných nebo s kresbami a obrazy propojených textů. Proto říkám „jakýmsi“, autorský výběr není totiž zcela přesná charakteristika, textově obrazový soubor je totiž něčím živým, proměnlivým, doplňovaným a upravovaným, sám autor jej označuje jako proces, tedy něco, co vyjadřuje proměnlivost výsledného tvaru i úsilí o něj, napětí celistvosti a fragmentu.
Kdybych se chtěl pokusit pojmenovat tento definitivnosti neustále unikající textový celek, rozlistovával bych vedle jeho podoby kalendária či deníku či uvnitř ní určité vrstvy smyslu, především moment textu jako identifikace skutečností, tedy jejich označení, zahrnující ale i úžas nad okamžikem, který se vzápětí propadá v čase, prvek textu jako stopy, zanechávané aktivitou jakožto stopa v mysli, ale také na místě, moment zprávy, tedy deskripce toho, co se událo, která bývá někdy označována jako report, ale i rovněž i přihlášení ke kulturní tradici tohoto útvaru, která sahá až kamsi za epochu romantismu, možná někam tam, kde začíná umění jakožto sebeuvědomování, kde se umění propojuje se životem do té míry, že je od sebe takřka neoddělitelné. A v této intenci umění bych možná podtrhl ještě jednu důležitou věc, kterou lze dost obtížně pojmenovat, totiž podobnost povahy textu i ostatní tvorby. Mám na mysli paralelnost toho, proč Miloš Šejn vytváří text, s jeho tvorbou jako „archivem smyslů“, podobnost tvoření v bezprostředním dotyku s realitou se způsobem jejího textového zaznamenání, který rovněž nepostrádá van existenciálního závratna. Společné obojímu, a vlastně celému tomuto „kabinetu kuriozit“,vršícímu se až po strop na regálech Šejnova ateliéru, z něhož je zlomek vtělen do tohoto, jednoho textově obrazového souboru, je úsilí o propojení všech prostředků, uchopujících totalitu světa skrze sama sebe.